Bleach FF část 2. Byakuyouvo srdce a Ginova vzpoura

16. března 2014 v 18:13 | Jade Uchiha |  Příběhy
... Nesmíme umřít. Ne teď, kdž znovu cítím jeho teplo a jeho náruč....

,,Byakuyo, co to říkáš? Vypadni ode mě. Nesmíš si zničit kariéru." snažím se mu vymanit, a nebo nesnažím a jen si to nalhávám. Nesmí umřít. Já už to mám zpočítané, ale on.
,,Já ti ale nedovolím umřít, potom, co tě po 20 letech držím v náručí."
,,Mysli na Rukiu a čest rodu, pro celé Soul Society jsem zločinec. Pošpinila jsem jméno rodu, ale nemohla jsem tu zůstat. Tak blízko tobě a přitom tak daleko"
,,Z ničeho tě neviním."
,,Ale..." umlčí mě jeho rty. Jsou tak teplé a plné vřelosti a vášně.
,,Kuchiki Byakuyo. Přestaň s tímto nestoudným chováním a mysli na svou povinost." ozval se Ginrei.
,,Myslím na svou budoucnost. Nemám žádnou bez ní. A jak jsi řekl hlavou rodu jsem já a ne ty. Zbavuji Kuchiky Jade veškerých obvinění, které na ni byly na tvůj návrh rodinou Kuchiky uvaleny." Slyšela jsem Byakuyu někdy v životě mluvit tak rozhodně jako teď? On zam nou vážně stojí. Nenechá si mě znovu vzít?
,,Obvinění ze strany Kuchiky rodu, považujeme za stažené."oznámil Yamamoto Genryuusai.
,,Děkuji vám za pochopení, vrchní veliteli."poděkoval Byakuya. Je to sen, nebo mě právě oprostili z obvinění? Ale co bude s Yoruichi. Moment kde vůbec je? Ta liška proradná toho zneužila a utekla. No myslím že to je dobře.
,,Jade-nee! Už nikdy mě neopouštěj."křičí Rukia a objímá mě. Pořád pořádně nechápu co se děje.
,,Kuchiki Jade, jelikož jsi zbavena všech obvinění a byla jsi význačným talentem. Přiděluji tě do 6. divize, kde už si tě kapitán Kuchiki dosadí na jaký post bude potřeba, ale doufám že bude vysoký."
,,Velmi vám děkuji vrchni veliteli Gebryuusai." poděkuji a přidávám se ke své skupince.
,,Keiko!"
,,Jade!"
,,AAAA tolik jsi mi chyběla, musíme zajít koupit nějaké nové oblečení."
,,A já půjdu s vámi. Chci se Ichigovi líbit, aspoň ve volném čase, kdy nemusíme mít uniformu." špitla mě a Keiko do ucha Rukia.
,,Myslím že bychom se měli poznat. Kuchiki Jade. Právě přidělena do 6. divize."
,,Ichigo Kurosaki. První důstojník 6. divize. Tady Renjimu jsem několikrát namlátil, takže bych měl na post vice-kapitána, ale vracím se za rodinou do světa lidí."
,,Ráda tě poznávám. Doufám že jsi na mou sestřičku hodný." kouknu tím super sesterským pohledem a Ichigo zbledne a pak se začne smát.
,,Měli bychom se vrátit domů." řekne Byakuya a pomalu odcházíme. Nenechám si ujít otočení na Gina, který mě tak moc chtěl popravit. Může mít vůbec někdo, tak nenávistný pohled?

Doma v rezidenci Kuchiki rodu. Můj krásný velký pokoj zůstal nedotčen, ale přitom je tak voňavý svěží.
,,Mohu dál?"
,,Ach Rukio. Jen pojď"
,,Jsem ráda, že jsi doma. Brat se konečně po 20 letech usmál."
,,Co tím myslíš?"
,,potom co jsi odešla se změnil. Nesmál se a byl strašně tvrdý na všechny. Chtěl dokonce mě popravit vlastní rukou. Ichigo mi řekl, že mu řekl - kdybychom nedodržovali zákony my, tak kdo? - ale nakonec to byl bratr, kdo se vzepřel zákonům a zachránil mě. Až po dnešku, jsem pochopila co jsi pro brtra znamenala. Moc se omlouvám, nebyla jsem schopna, pochopit to dříve."
,,Rukio, to je v pořádku. Spíš mi povídej co ty a Ichigo. Je to vážně pěkný kluk. Jste spolu?"
,,No chtěla bych ho, al víš co stydím se, ale on je přeci jen ze světa lidí. Ale prostě no aaaaaa."
,,Jojo uplně tě chápu." s úsměvem ji k sobě přivinu a užívám si tu rodinou idilu. V tom mi zazvoní telefon.
,,Vydrž chvíli, Rukio." nechám ji v pokoji a jdu na verandu ,,Čáu Uraharo. Co se děje?"
,,Je u mě Yoruichi, řekla mi co se stalo. Chtěl jsem jen říci páni."
,,Ty seš ale pako. Ale víš co, něco po tobě potřebuji, když už tě mám na drátě."
,,Cokoli."
,,Podívej se do archiví Soul Sociaty na jméno Kurosaki, něco mi připomíná, ale nemohu si vzpomenout."
,,Ok. Tak my jdeme s Youruichi do kina a pak na to kouknu."
,,Díky, pozdrav mi ji. Čau" ukončím hovor a uslyším kroky
,,zjišťuješ Ichigovu identitu pro Rukiu."
,,Ježiš Keiko. Vy mě dneska chcete všichni vyděsit."
,,To je účel. Rukia je u tebe? Nezajdeme na ty nákupy?" zeptá se Keiko a vlezeme do pokoje.
,,Rukio půjdeme na nákupy?"
,,Jooo! jen bychom se mohly převléci, aspoň my dvě. Keiko už to stihla." řekla Rukia a vypálila do pokoje.
,,Ok dávám ti 5 minut Jade." i Keiko odešla.
Chmmm tak co si vezmu na sebe. Nakonec jsem zvolila Oranžové šortečky a černé tílko. K tomu jsem si vzala černou bundičku, sepla své hnědé vlasy do culíku, který mi sahal až po pás a vyrazila před dům, kde mě čekaly Rukia s Keiko. Když jsme procházeli cestou ven z rezidence, bylo vidět do odpočívacího altanu, kde seděli Ranji, Ichigo a Byakuya a o něčem diskutovali.
,,Hej holky! Kam jdete?" Zvolal Ichigo.
,,Na nákupy." odvětila Rukia. Jen jsem se usmála na Byakuyu a šly jsme do nákupního centra.

Domů jsme se vrátily ověšené taškami s oblečením, s tím, že si ho vybalíme až zítra. Je totiž hodně pozdě, jelikož jsme se stavili na večeři. Když vcházím do pokoje, vidím na mém futonu, ležet nějakou postavu. To je Byakuya. Bože je tak roztomiloučký, když spí.
,,Byakuyo?"
,,Jade. Už jsi tady."
,,Ano. Promiň šly jsme ještě na večeři. Nevěděla jsem, že Renji a Ichigo bydlí v domech vedle. Rukia říkala, že dneska přespí u Ichiga a od Keiko jsem se dozvěděla, že s Renjim bydlí."
,,Nepůjdeme se projít do zahrady? Kvetou Sakury a myslím že v měsíčním svitu, jsou nejkrásnější."
,,Moc ráda." šli jsme dlouhou alejí a jen se drželi za ruce. Sakury byly vážně nádherné, když v tom se Byakuya zastavil a najednou si klekl.
,,Jade, vezmeš si mě?" nemůžu tomu uvěřit, otevřel krásnou krabičku, se zlatým prstenem s diamantem.
,,Byakuyo..."jediné na co se zmůžu je kleknout si vedle něj a políbim ho. Nasazuje mi krásný prsten a já vím, že už vážně nikam nedejdu.

Ráno je po Soul Society slyšet poplach. Ale velmi intenzivní. Co se děje? Hodím na sebe uniformu a vyběhnu ven. Při svazování vlasů za běhu, málem zakopnu a při braní si své zampaktou vidím na svém prsteníčku ten prsten z noci. Joooo! nebyl to sen.
,,Jade. Tady jsi, spěcháme na nádvoří. Jsou svolány všechny divizize." oznámí mi Ichigo a já za ním pospíchám.

Byakuya už je na místě, jak se od kapitána čeká. Neumět naše bleskové kroky, tak bychom tu s ichigem byli asi pozdě.
,,Bylo nahlášeno vyvraždění 30. čtvrti rokungaie, spáchali to shinigami. Né moc jen jeden." oznámil Yamamoto. ,,Ovšem nevíme jestli nemá komlice, každá divize vytvoří čtyčlenný pátrací tým, kde bude kapitán, vice kapitán a dva členové dle jejich uvážení."
,,Kuchiki Byakuya, kapitán 6. divize oznamuji svůj tým. Já, vice-kapitán Abarai Renji, Kurosaki Ichigo a Kuchiki Jade." jejda jen co jsme v divizi, musím bojovat.
,,Dávej tu na sebe pozor." je slyšet ze dvou stran. Ichigo se loučí s Rukiou a Renji s Keiko.

Nemůžu tomu masakru věřit, když procházíme jedním místem ve vyvražděné čtvrti. Povšimnu si pootevřerného baráku, pokynu Byakuyovi a všichni se přibližujeme. Uvnitř na hromadě těl sedí on. Shinigami, který vyvraždil celou čtvrť, ač se to zdá nemožné. ze zampaktou mu ještě kape krev a jeho kapitánský plášť je jí napit, že skoro mění barvu. Srdce se mi zastavilo. Můj bývalý nadřízený, kapitán 3. divize Ichimaru Gin...

 

Bleach FF část 1. Tajemno Kuchiki klanu

12. března 2014 v 20:49 | Jade Uchiha |  Příběhy
Tak jsem se rozhodla napsat nový FF tentokrát na anime Bleach :) V tomto FF se objevím já jako Jade (nečekaně :D) a kamarádka ze sf Ejvi jako Ryumine Keiko :)


Ptáci zpívají, slunce svítí a venku příjemná teplota. Počasí jako dělané na trénik. Kdybych tak mohla trénovat venku a ne v té naší cvičcné hale, v podzemí, kam mě Yoruichi nechává chodit. Ale tak co si stěžuji, už je to 20 let co se skrývám, právě s mou partnerkou Yoruichi. Nechápu jak to mohla vydržet 100 let. Já to nedávám už teď. Nehorázně mi chybí můj ,,bratr", nejlepší kamarádka Keiko a malá sestřička. No už asi nebude tak malá.
,,Jak ses vyspala Jade."
,,Yoruichi dobré ránko. Skočíš pro nějaké jídlo? Půjdu si za trénovat."
,,Okey, už tam běžím." jen se usmála, proměnila se v kočku a zmizela v dáli. Miluji tuhle její vlastnost. Opět jsem se neubránila myšlenkám, že jí závidím, taky bych se chtěla dostat do centra Soul Sociaty a viděla ho po tolika letech. Yoruichi mi o něm nic neřekne a já se vrátit nesmím.
,,Je tu Yoruichi?"
,,AAAAAAAA sakra Uraharo, naučil tě někdo používat, zvonek, nebo aspoň klepat?"
,,Promiň no. Jak se dneska daří? Zas máš depky?"
,,Dej mi pokoj s mýma depkama. Yoruichi šla pro jídlo. Dáš si s náma snídani a zatrénujeme? Než se vrátíš do světa lidí?"
,,Můžeme, ale nevidím v tom smysl, stejně si mě už porazila."
,,Omlouvám se že jdu pozdě."
,,Yoruichi."
,,Jé Uraharo, co ty tady?"
,,Přišel mě vyděsit." odpovím s úsměvem a jdu si pro jídlo. Ze Soul Society je slyšet poplach. Už zase? Jsou slyšet nějak často. Asi nějaký velký hollow ve světě lidí. Nejsilnější poplach byl, když byla akce na záchranu Kuchiki Rukii, slyšela jsem o nějaké neuvěřitelném oranžovovlasém Shinigami, který si pro ni přišel. Porazik Zarakiho a dokonce i Kuchiki Byakuyu. Zajímalo by mě, jestli se této akce účastnila i Keiko, vím že k Rukii měla také blízko.
,,No nic jdu si potrénovat, jinak bych se tu asi unudila. Bože 20 let chodím jen do tréningové místnosti a nebo jsem v týhle jeskyni. Chtěla bych se vrátit."řeknu posmutněle.
,,Jade, jednou to snad příjde." podpoří mě Yoruichi a Urahara si mezitím otevírá bránu zpět.
,,Musím jít dámy. Zase se někdy stavím." s těmito slovy zavře bránu a my zůstáváme samy.
,,Dneska se mě na něj nezeptáš?"
,,Stejně mi nikdy nic nepovíš."
,,Někdy je lepší nevědět nemyslíš?"
Najednou se ozval výbuch u vstupu do jeskyně. ,,Vylezte ven! Hned!" čí je en hlas? Připadá mi povědomý.
,,Jade konečně jsem tě našel! Tak do ri** vylez!" Né! To je hlas mého kapitána, když jsem ještě sloužila jako shinigami, pro 3 divizi jako vice-kapitán. Ichimaru Gin!
Jako v mrákotách vyběhnu s Yoruichi v závěsu.
,,Hele tak ona se tu skrývala taky."ozve se drzý hlas Soi Fong.
,,Boha sraz debilů tady. Co chceš Gine?" jiná rekce mě na nej vážně nenapadla. Chtěl mě vždycky jen potopit. Myslela jsem si, že je to jen můj pocit a pak jsem se stala vice-kapitánkou pod jeho velením a vážně můžu říct, že jsem mu nikdy moc nerozuměla.
,,Kuchiki Jade, Shihouin Yoruichi. Jste zatčeny pro zradu a skrývání se na půdě Soul Society. Pokud víte co je pro vás dobré, nebudete bojovat." Měl pravdu, byla kolem nás nehárázná armáda. Koukly jsem na sebe s Yoruichi.
,,Dobře Gine, vzdáváme se." a pomalu jsme odcházely na nádvoří Soul Society ke svatyni Pokání. Aspoň moji zampaktou mi nechali. Nesmím se vrátit, znamenalo by to potupu pro rodinu, která se mě rozhodla adoptovat, protože jsem na akademii měla nejlepší výsledky. Nesmím pošpinit jméno Kuchiki klanu, který je zde nejvýznamnější ani ho nesmím nechat aby mě viděl. Způsobila jsem svému milému, tolik bolesti. Tady se na věk moc nekouká, vím že je o hodně starší, ale tady se prostě v určitém věku zaseknete a už nestárnete. Měl předemnou ženu Hisanu, ale umřela. Chtěla aby ochraňoval, její sestru i jeho Rukiu. Po tom, co mě adoptovali, ke Kuchiki klanu, se naše láska rozpadla. Bylo to delší dobu po smrti Hisany, když jsme se začli vídat. Ale 2 roky po tom ideálním vztahu, ikdyž trochu tajném před jeho rodinou, přišla ta rána - adopce, dělala jsem Rukii starší sestru, chodila s ní a Keiko na nákupy, ale museli jsme ukončit vztah, který jsme s Byakuyou měli. Ovšem ani jeden se nechtěl vzdát, vídali jsme se tajně, ale nic dobrého z toho nevzešlo. Jendou v noci nás našli, jak si povídáme v objetí. Ginrei se strašně rozuřil a tu noc, před dvaceti lety, jsem opustila Kuchiki klan a žila s Yoruichi. Nehorázně mi chybí, do teď vím, že ho miluju, ale co s tím, už se na něj ani na Keiko a ani na Rukiu, nebudu moc podívat. Jsem zločinec. Vím že bych tady všechny mohla pozabíjet a utéct, ale stejně chci Byakuyu vidět. A nesmím utéct, ohrozilo by to Yoruichi. Co budu dělat?
Když jsme dorazili ke svatini pokání, nevedli nás do cely, ale na popravčí pahorek.
,,U vás žádný soud není nutný milé dámy. Ach Jade, kdyby jsi tehdy byla poslušná a byla se mnou, nemusela jsi tu teď umřít."
,,Sám víš, že by nám vztah neklapal."
,,Mohli jsme to zkusit."
,,Nemohli. Milovala jsem jiného."
,,Všichni víme koho. Rozkřiklo se to celkem rychle. Ale víš co, když si ho milovala, je šance se zachránit, stačí říct že chceš být se mnou a bude to." Ozvalo se za námi a objevil Marechiyo, vice-kapitán 2. divize.
,, No tak s tebou ani za zlaté prase hochu."
,,Ale kočička ještě umí vytahovat drápky." chmmm Gin zní pobaveně, ale já teda nejsem. Cítím Byakuyovu dušení sílu a také Rukiinu, Keiko a nějakou neznámou, ale silnou, mohl by to být ten Ichigo, o kterém říkala Yoruichi, že zachránil Rukiiu? Ikdyž teda více mi neřekla.
,,Nehádej se s nima, měly jsme hezký život." poznamenala, když jsme vkkročily do uličky před popravištěm. Bože on tam vážně stojí.
,,Byakuya..." vyklouzlo mi to dříve, než jsem to stačila zastavit. Zatvářil se zmateně, nevěděl že vězni jsme my? Rukia stála vedle něj s Ichigem a na drhé straně stál vice-kapitán 6. divize Abarai Renji s KEIKO? A drží se za ruce? Kurňa dneska je nějakej divnej den, alespoň oni vypadají spolu spokojeně. Kdybych tak mohla stát s Byakuyou.
,,Co to má znamenat? Nemůžete mi popravit sestru!" zařve Rukia.
,,To je tvá sestra?" ptá se nechápavě Ichigo.
,,Jo má starší sestra Kuchiki Jade."
,,A má nejlepší kamarádka, Renji že to není pravda? Že mi nevedou Jade na popravu?" ptá se Keiko s brekem.
,,Proč jsi Jade vlastně odešla?"Zakřičí Rukia a prolomí ticho všichni se zastavíme.
,,Bratr ti to neřekl?" zaptám se a pořád se nemohu na Byakuyu pořádně podívat. Vím že byl zmatený, ale to byl jen zlomek sekundy, nemohu se donutit podívat do jeho očí.
,,Co jsi mi neřekl, bratře?" naléhá Rukia.
,,Já a Jade jsme byli milenci. Po smrti Hisany, jsem byl dlouho sám, ale Jade mě vytrhla z temnoty, na post kapitána jsem se dostal jen díky ní. Ale pak přišla adpoce ke klanu. Scházli jsme se dál tajně, Jade plnila úlohu vice.kapitánky a tvé starší sestry svědomitě, ale po 2 letech skrývání, v rodině nás chytli. Tu noc Jade zmizela."zdílo se mi to? Nebo jsme v jeho očích viděla slzy?
,,A to ji necháš umřít, když tu teď stojí? Nic jí neřekneš? Ikdyž seš psí čumák, když tu tvrdíš že jsi ji miloval, tak snad něco může říct. ikdyž si neumím představit, že by s tebou byla nějaká ženská dobrovolně" směje se Ichigo, ale v jeho slovech byla váha kterou jsme všichni pocítili.
,,Jade..." Ach bože jeho hlas a tak blízko, Moment blízko. Ons tojí za mnou.
,,Byakuya..." jsem umlčena v jeho objetí.
,,Co si myslíš že děláš? Jsi hlava Kuchiki klanu. Tento zločin mezi vámi, se ale stal za mé vlády, takže ti přikazuji jako bývalá hlava rodu, Jade zabít!" ozval se Ginrei, on muže, který mi chtěl dát stěstí v nejlepstiznějším klanu, ale zabil tím vše štastné ve mě.
,,Nikdy jí nezabiju, radši zemřu s ní." odvětil Byakuya. Z jeho slov mi přeběhl mráz po zádech. Nesmíme umřít. Ne teď, kdž znovu cítím jeho teplo a jeho náruč....


Prosím nevěř mi(part 6)

20. února 2014 v 15:42 | Jade Uchiha |  Příběhy
Tak jsem se rozhodla s touto povídkou pokračovat (snad se líbí)

Okamžitě jsem se pustila do prohledávání pokoje svého staršího bratra Deidary. Pořád mi létalo hlavou, že to přeci není možné, aby on zabíjel nevinná děvčata, když tu najednou na mě vypadla latexová souprava na dominu, potřísněná krví. Vyjekla jsem a uslyšela dole kroky.
,,Sakí? Musíme jet. Začíná ti šichta!" uff to je jen Itachi. Pomalu sejdu dolů a najednou jako v mrákotách kouknu na itachiho, dneska mu to nějak sluší. ,,Nová mikina?" zeptám se bezpředmětně.
,,Jojo. Už to chtělo něco nového"
,,To koukám, že jsi koupil jen mikinu."
,,Co mám dělat? ženy mě nechtějí a já vlastně chtěl jen jedu."
,,Tebe, že ženy nechtějí? Prosímtě. A kterou jsi vlastně chtěl?"
,,To je jedno. Pojď musíme jet. A Saky?"
,,Hmmmmm?"
,,Jsi nemocná? Jsi nějaká ledá."
,,ne to nic není. Jedeme. Mimochodem co Sasuke?" zeptala sjem se po nástupu do auta.
,,Jo dobré. Říkal, že se zítra za tebou zastaví, dneska se musí učit, máte prý nějaký test."
,,jojo to máme. Sakra nestihnu se poučit"
,,ty a učit se? Vážně?"
,,No dobře nebudu se učit. Co dneska je tam hodně lidí?" zeptala sjem se zvědavě. Od ony příhody s Karin, mě vážně napadlo, že bych chtěla Sasoriho vidět. Už jsou to 3 roky. Přeci jen jsem hloupá, ikdyž to byla Karin znovu jsem po něm zatoužila.
,,No viděl jsem jen nějakýho kluka s pearcingem v nose, uších a obočí. Myslím, že se jmenuje Pein."
,,aha." snažím se vypadat netečně. Ó můj bože Pein. Nejlepší kamarád Sasoriho. Počkat na co to myslím, mám Sasukeho. Sasuke je hodný, milý a snaživý. nemám si na co stěžovat.
Vystoupila jsem u kasína ,,Itachi? Nezajdeme po šichtě na večeři? Musím s tebou mluvit"
,,Cokoliv si přeješ" Odvětil se šibalským úsměvem. Vím že mu můžu věřit, musím s ním probrat to o Deidorovi, přeci jen, byli nejlepší kámoši.
,,Ou Saky, jak to děláš, že jsi taková kóča?" popadne mě ze zadu Tsunade. ,,Dneska máme stěstí" dodává chvatně,,Vyžádali si nás na celý večer, za fakt mastnej cash"
,,Kdo?"
,,No jeden se jmenuje Pein a druhý má za chvíli dorazit."
,,Nééé. Pein né."
,,Znáš ho?"
,,Je to nejlepší kámoš mého bývalého."
,,Aha, tak to nech plavat a pojď se bavit. Mimochodem, už jsi vyřešila toho Sasukeho?"
,,Ne vůbec nevím, co to se mnou je. Cci ho, myslím, že ho miluju, ale něco mi na tom vztahu nevyhovuje. On je tak hodný a snaživý. Prostě dokonalý."
,,A není to ono? Nikdy mi k tobě nešeděl. Je až moc hodný. Znám tě, na tohle nejsi." Tsunade odešla a nechala mě se svými slovy. Vážně tohle nejsem já? a co udělám s Karin a Deidarou? A co Saske? Proč je takový? AAAAA praskne mi hlava, jestli budu ještě chvíli přemýšlet. Radši půjdu do práce. Vzpoměla jsem si na Peinův vkus a oblékla se do zlatých šatů bez zas a s výstřihem spojeným diamantovým páskem.
,,Jestli tohle není naše sladká růžovláska, koukej Sasori"řekl Pein, jen co jsem vešla do místnosti. Bože on tu vážně je. Nebo je to jen Karin? Sasoriho oči se zvedly, tak jasné, zářivé a krásné, ne to nemůže být karin
,,To tedy koukám, ty tu vážně pracuješ?" zeptal se, připadal mi zklamaný. Proč?
,,No každý potřebujeme nějakou brigádu. a Saky tu dělá jen společnici" Zachránila mě Tsunade, jelikož jsem nevěděla co říci.
,,Taková společnost se mi líbí."řekl Pein a Sasori se odvrátil, jako by tu ani nechtěl být. Ok jeho věc, mám přece Sasího.
,,Tak co máte v plánu podnikat?" zeptala jsem se.
,,Trochu pohrajeme a pak dáme výřivku" odpověděl Pein a studoval mé tělo, zatím co Sasori se bavil s Tsunade. Halo" Proč si mě nevšímáš? A proč mě to vlastně štve?
,,Saky? Chci se jít před výřivkou kouknout po kasínu. Provedeš mě?" zeptal se Sasori. To je poprvé, co ne mě promluvil od začátku. Že by si něčeho všiml?
,,Jistě. Kam se ccheš jít podívat?"
,,Všude."pomalu se zvedl a šli jsme.
Po cestě jsme narazili na posilovnu. ,,Můžu si zapoxovat?" řekl
,,Jistě, mám tu být s tebou?"
,,Jo, ještě jsme nedokončili prohlídku." řekl a šel k pytli. Sundal si tričko, aaaa to jeho tělo. To dokonalé tělo, které jsem tam milovala. Moment milovala jsem ho? Nebo miluji Sasukeho? Proč mám tohle dilema? A v tu chvíli jsem ji viděla. Vážně se na mě dívala omluvně a na něj zamilovaně. Můžou mít duchové city? Může ho pořád milovat? Karin proč jsi tady?
,,Saky??! Děje se něco?"
,,Ne Sasori promiň, jen jsem se zamislela."
,,Dobře, bál jsem se, že jsi si ublížila. Celá jsi zbledla. Jako kdyby jsi viděla ducha." řekl a objal mě. Ach to jeho teplo.
,,Ne. Ty věříš na duchy?"
,,No žádného jsem zatím neviděl." řekl a tiskl mě k sobě. V tu chvíli jsem se ho snažila setřást. Ikdyž nikdy jsme si se Sasukem neřekli, že jsme spolu. A vážně ho miluju, nebo má Tsunede pravdu? Ale i tak tohle není správné.
,,Kam by si chtěl jít teď?"
,,Vrátíme se za Peinem a Tsunade. Už by měli být hotový." aha, tohle byl důvod proč chtěl jít pryč. Pein a Tsunade chtěli být sami.
Po práci na mě čekal Itachi
,,Připravená na večeři kotě?"
,,Takhle mluvíš s možnou přítelkyní svého bratra?"
,,Jak možnou já myslel že už jste spolu."
,,Nikdy jsme si to neřekli." odvětila jsem a všimla jsem si jak Itachimu, něco blesklo v očích.
V restauraci jsme si objednali a Itachi se zeptal ,, O čem jsi chtěla mluvit?"
,,No je to trochu divné. Slíbíš mi, že mi budeš věřit?"
,,Pro tebe všechno, ty to víš"
,,Nevíš co dělal Deidara, než odjel do ameriky?"
,,No vymetal večírky a pařil, většinou se mnou."
,,a pamatuješ si datum 16.8.2007 ?"
,,Jo to jsme jeli na víkend do Tokia." No jo vlastně můj bratr tu nebyl. Tak jak mohl zabít Karin? Kdo to udělal?
,,Jsi si tím jistý?"
,,Jo. Však řídil a já jel sním. Vím, že to bylo poprvé co jsem nechal Sasukeho samotného doma.Víš, Sasuke ti to možná neřekl, ale chci aby jsi věděla,že se celkem dlohuou dobu léčil s psychikou. Po smrti rodičů byl strašně násilnický. Měl jsem strach ho tu nechat, ale Deidara mě přemluvil. Když jsem se vrátil, Sasuke byl jako vyměněný." Itachi se na mě podíval, musela jsem být asi vážně bledá. Vzpoměla jsem si na Karin, jak mi ukázala své modřiny, na jakých byly místech a vzpoměla jsem si na sex se Sasukem. Ne, to není možné...
 


Fan art na blogu :)

4. července 2011 v 11:03 | Jade Uchiha |  Haha keci :-p
Ahojky všem :)
Konečně sem zase získala chuť s tím blogem něco dělat :) začnu tím, že sem vložím obrázky fan art :) ode mě a mého kámoše :) snad se vám naše obrázky budou líbit a brzo snad budou i další povídky :)

Uchiha Jade, Yuki Kira a Yoshioko Haru, tři neobyčejné dívky (1)

29. ledna 2011 v 16:47 | Jade Uchiha |  Příběhy
Takže další inspirace :) konečně něco new :) Have fun :)))


Ve Skryté Písečné žilo pět celkem obyčejných dětí. Akasuna no Sasori, Sabaku no Gaara, Uchiha Jade, Yoshioko Haru a Yuki Kira. Sasorimu bylo 6, když se jade, Gaara, Kira a Haru narodili. V té době Sasoriho vychovávala jen babička Chyo, protože jeho rodiče zemřeli na misi. Babička Chyo se ujala i malé Jade, které po porodu umřela mamka, a nikdo nevěděl, kdo je její otec. Nikdo také netušil, že Jade má v sobě pouštního démona Shukaku, stejně jako Gaara.
                Pár dní potom, co babička Chyo adoptovala malou Jade, Sasori zmizel. Chyo to oplakala, ale těšila se z malé Jade. Všichni věděli, že ty tři děvčata mají v sobě něco víc, ale nikdo nevěděl co. Pouze 4. Kazekage si myslel, že by mohly být pro vesnici hrozbou, hlavně Jade., přitom Jade zasnoubil se svým synem Gaarou, Jadina matka byla totiž sestrou Kazekageho manželky.
                Když bylo Jade šest let, byla vyhozena z Písečné. Chtěla se rozloučit s přáteli, ale nebylo jí to dovoleno. Jeden člověk ji však následoval. Byla to Haru, odcházela s ní. Ovšem Jade ji v mlžné vesnici opustila. A tak se rozdělily tři nejlepší kamarádky a Gaara.
                Jade se setkala s legendární sanýnkou
Tsunade a ta ji vzala do učení. Také Haru studovala, ale v mlžné vesnici a Kira odešla z Písečné také. Byla ve vesnici sněhu a studovala zde. Všechny věřily, že se potkají na zkouškách chunýnů.
                To jim ale nebylo dopřáno. Každá je skládala v jiném termínu.
Jade tam měla svého bratrance Sasukeho a byl tam i Gaara, ale Kira nebo Haru nikde. Gaara se od Jadina odchodu z Písečné dost změnil. Jeho hlavní starostí bylo, zabít každého člověka, který se na něho křivě podíval. Jade nevěděla proč, ale v druhé části chunýnských zkoušek si ji odchytila Gaarova sestra Temari a vysvětlila Jade co se stalo. Jade dlouho nemohla uvěřit, že Gaara si myslí, že žije jen pro zabíjení. Ovšem když ho viděla, jak bojoval s Leeem, tak tomu pomalu věřila. Mezitím ve vesnici Sněhu vznikl nový pár, pár, kterému by nikdo nevěřil. Kira a Itachi. A ve vesnici Mlhy se Haru setkala se Sasorim.
                Nejhorší byl boj Sasukeho s Gaarou. Gaara chtěl Sasukeho zabít, ale Sasuke nedorazil na první boj, tak bojovala první Jade. Jakmile řekli její jméno, tak Gaara zpozorněl. Nevěřil, že to je vážně ona, ale stačil mu jediný pohled do jejích očí.
Tehdy jim bylo 14 a Sasorimu s Itachim 17. Po boji Jade nastal velmi důležitý hovor:,, Jade?"
,,Ano?.....Gaaro……."
,,Můžeme spolu mluvit?"
,,Jistě."
,,Víš…"začal pomalu ,,nevěřil jsem, že tě ještě někdy uvidím, když jsi tehdy odešla." Sklopil oči.
,,Já… nechtěla sem odejít. Tvůj otec mě vyhodil, že bych mohla být nebezpečná, pro vesnici, tak šla Haru se mnou, ale zůstala v Mlžné ani Kiru ani tebe sem od té doby neviděla." Řekla a stékaly jí slzy po tváři.
,,Jade….." na víc se Gaara nezmohl, vzal její hlavu do dlaní a políbil ji. Polibek mu opětovala, ale ani jeden nevěděl, že je sleduje Temari a Kankurou. V ten den se rozhodli, že se spolu vrátí do Písečné, protože Gaarův otec byl zabit a Gaara se měl stát novým Kazekagem.
                Cestou do Písečné se stavili do Mlžné a tam našli Haru, ovšem Kira nikde nebyla.
                Týden po Jadiných 15 narozeninách se konala svatba. Jade a Gaara, byl to jeden z nejšťastnější dní jejich života. Všechny tři se staly jounýny a Jade později sanýnem.
                Asi měsíc po povýšení, šly Jade a Haru do Listové za Tsunade. Když šly tak se potkaly s Deidarou a Sasorim. ,,Tihle týpci jsou z Akatsuki." Pošeptala Jade Haru.
,,Jsme. A příště zkus mluvit tišeji Jade."řekl Sasori a zadíval se na Haru. Ta jen zvedla oči a zadívala se do jeho:,,Sasori…."
,,Hihi, Sasori to je ta co si vzala toho Jinchurikiho." Řekl Deidara a podíval se na Jade. ,,Škoda tě pro takovou zrůdu."dodal tvrdě.
,,Koho tu urážíš ty vole? Do manžela mi jebat nebudeš." Naštvala se Jade.
,,Nebo?"zeptal se Deidara s frajerským úsměvem.
Jade nic neřekla, jenom se nenápadně přiblížila k Deidarovi a… ,,Mangekiyou sharingan!"
,,Ouuu. Deidara neměl provokovat." Řekla jenom Haru a zadívala se na Sasoriho, který teď upřeně sledoval, jak se Deidara zmítá v křečích.
,,Jade je asi dost silná, že?" zeptal se mile Sasori.
,,Nedávno složila zkoušky na sanýna."dodala mile Haru. Poté byl slyšet jen Deidarův pronikavý křik. ,,Jade, už ho nech." řekla Haru a Jade se zklidnila.
,,Ještě jedna poznámka na Gaaru a zabiju tě." Řekla Jade otočila se na Haru a dodala:,,Jdeme!"
,,Jistě." Odvětila Haru a šla vedle Jade. Když míjela Sasoriho podstrčil ji lísteček - O PŮL 10 ČEKEJ U VODOPÁDU. Na souhlas zakašlala.
                Když našly místo, kde budou tábořit, začala být Haru nervózní. Jade to na ní nepoznala, tak si mohla oddechnout.
                Blížilo se půl 10 a Jade už spala. Haru se vyplížila ze stanu a šla pomalým krokem k vodopádu. Když se rozevřely stromy, spatřila na kameni sedět červenovlasého kluka, na kterého svítilo měsíční světlo. Pomalu se otočil: ,,Haru."
,,S-s-sasori."
,,Vzpomínáš si na ten den, kdy jsme se potkali v Mlžné?"
,,Ano, byl to slunečný, krásný den."
,,Byl krásný, protože sem tam potkal tebe."řekl a pomalu se k ní přiblížil.
,,Sas….." nestihla ani doříct a cítila jeho teplé rty na svých, jeho ruce lemovaly její boky. ,,Miluji tě, Haru." Pošeptal ji mezi polibky. Nestihla mu odpovědět. Svalil ji do orosené trávy a zavalil ji svým tělem. Všude ji hladil a pomalu jí svlékal všechno oblečení. Ani ona nezahálela. Nedokázala si představit, že by museli přestat. Cítila na sobě jeho tělo, ale necítila tlukot srdce. Nechápala proč, ale po chvíli na ten detail zapomněla. Jen cítila jeho ruku na svém stehnu a potom jen cítila, jak do ní vnikl. V tu chvíli nebyla schopna vnímat nic jiného než Sasoriho. Když ho viděla tehdy v Mlžné pocítila něco jako touhu, stačil jí jediný pohled do jeho očí a ona poznala, že chce………… a teď se její sen splnil… nevnímala, že jí chladnou záda od studené orosené trávy, nepřipouštěla si, že to za chvíli skončí….. přála by si tam s ním ležet na věky, přála by si pořád cítit jeho rty na svém krku, jeho ruce hladící její boky a stehna, jeho tělo hřející to její…..
                Když bylo po všem leželi ve dle sebe, jen pod jeho pláštěm. ,,Co bude dál?" zeptal se Sasori.
,,Nevím. Co, bys chtěl?" zeptala se ho se smutnýma očima Haru.
,,Být s tebou stále, ale Akatsuki mi to neumožní."
,,Proč?"
,,Měl bych o tebe strach. Celkem zmrdi tam jsou. Kdyby se o tobě někdo dozvěděl, bál bych se, že po tobě půjdou, jsme odkázaní na samotářský život."
,,Nějaká zločinecká organizace je ti víc než já?"
,,Ne, ale jsem zločinec, zrůda, loutka……. Hodně lidí si myslí, že nemám ani srdce. Když jsem se tehdy předělal na loutku, nemyslel jsem na to, že bych se mohl někdy zamilovat. Srdce sem si nechal z jiných důvodů, ale teď jsem spokojený, je mi lépe než jindy, to bude tebou Haru." Zašeptal a políbil ji.,,Jsi jedna s elitních ninjů skryté Písečné a já jsem vrah a vyvrhel té samé vesnice……… nevím jestli jsem pro tebe zrovna dobrá volba."
,,Jsi, Sasori, nikdy jsem necítila nic jako teď, vždy jsem záviděla Jade, že má Gaaru, ale teď jsem zamilovaná i já a věřím ti…. Věřím v tebe. To odpoledne v Mlžné jak jsme spolu poprvé mluvili…… já věřím v to že v tobě není všechno zlé." Řekla Haru a najednou slyšeli někoho volat Sasoriho jméno:,,Mistře Sasori!!"
,,Deidara. Musím jít já se vrátím, přísahám, zítra v Listové, budu tam, budu kdekoli s tebou." Políbil ji a odešel.
                Haru se vrátila do tábora a viděla Jade jak sedí před stanem a dívá se na hvězdy. Jade si jí ani nevšimla, poslouchala svoji MP3 a čadila dýmec.
,,Jade! Co tu ještě děláš?"
,,Hej sem nějak nemohla spát, tak sem si dala dýmec, při dáš se?"
,,Hej začadím si no. Co máme za tabák?"
,,Čoko-máta, Gaarův mixík."
,,Tvůj manžel měl vždycky dobrej vkus."
,,Ve stanu mám pivka, nezajdeš pro ně?"
,,Hej jo, pivko si dám."
                Když už jim uhlík na dýmce pohasínal a pivko docházelo, rozhodly se, že půjdou spát. Přece jen je čeká ještě cesta.
                Když druhého dne dorazili do Listové, přivítala je u brány Tsunade:,,Jade,Haru!"
,,Tsunííí!" vykřikla Jade a vrhla se jí kolem krku.
,,dobrý den Tsunade." Pozdravila Haru a pomalu se odebraly k administrativní budově.
                ,,Jéé Jade, Haru. Čaukí!" spustila Schizune mezi dveřmi.

Prosím, nevěř mi(part 5)

18. října 2010 v 17:43 | Jade Uchiha |  Příběhy
,,překvapená Sakurko?" zeptala se ironicky.
,,Karin...proč? Sasoriho jsi získala, zničila si mi vztah... co po mě jěště chceš?"
,,Ale má drahá. Sasori byl jenom úlet, ale byl hezký a tobě to ublížilo, konec kapitoly. ale to co jsme si kvůli tobě protrpěla potom..."řekla a vyhnula si své dlouhé vlasy do culíku. Už jsem pochopila, proč měla vždy u koní rozpuštěné vlasy, měla rozřezaný celý krk. To jí ale nestačilo, sundala si kalhoty a já viděla na jejích stehnech škrábance od nehtů a fialové modřiny ze zápasu, který jistě sváděla s něčí rukou.
,,Kvůli mě? nechápu, jakou v tom mám spojitelnost?"
,,Sakurko, zapoměla jsi za kým jsem ten večer šla? za tebou chtěla jsem se ti omluvit, myslela jsem, že jsem to se Sasorim přepískla a chtěla jsem si to zkrátit přes park, tam byl on."řekla a ukázala sa svůj krk. Ona se mi chtěla omluvit.
,,Karin, ale to neznamená že za to můžu."
,,Ne? možná moc ne, ale pořád si v tom byla ty. Vzpomínáš, že jsem o Sasoriho měla zájem rychleji, než jste spolu byli? přesto jsem se cítila provinile, že jsem ti ho vzala, milovala jsi ho a on tebe, neměla jsem se mezi vás plést, ikdyž jsem tě brutálně nenáviděla, ze to že jsi ho dostala první, Sasori pro mě znamenal všechno, ale když jsem s ním byla na tom seníku, uvědomila jsem si jak je to vůči vašemu vztahhu nefér, Sasori byl kapku hodně skuřený, tak to neřešil, ale já se cítila strašně, kvůli tobě, že jsem to udělala. CHtěla jsem se ti omluvit, ale než jsem k tobě došla, narazila jsem na něj. Nemohla jsem do klidu, to jsi zjistila na netu, že pokud má člověk nevyřešené účty a zemře, ale ten s kým ty účty má je stále živ, musí setrvat na světě a vše napravit. Rozhodla jsem se to udělat přes koně, ale pořád jste byli s Windym lepší, nejvíc mě potihlo to mistrovství světa v  parkúru, kdy jsi mě porazila."
,,A co uděláš teď? Zabiješ mě?"
,,No uvažovala jsem nad tím."řekla a pomalu přikládala nůž k mému krku.
,,Karin počkej. Říkáš jen ON.. Kdo to byl? KDot ti tak ublížil? pokud vím nikdy ho nechytli, když ho najdu já, mohla by jsi mít klid a já mohla žít."řekla jsem a snažila jsem se o co nejdůvěřivější tón.
,,A proč bych to dělala?"
,,Vzpoměň si, před Sasorim jsme byly kamarádky."
,,Byl to.... Deidara."
,,Cože? Deidara? neeeeeeeeee......"Deidara? můj starší bratr? Bratr, ke kterému jsem vzhlížela? Bratr, který je už 3 roky v americe kvůli práci? moment, jsou to přesně tři roky, proto tak rychle odletěl do ameriky a hlavně ho nikdo nepodezříval.
,,Nevěříš mi, že?"
,,No.. spíš přemýšlím, to není možné, vždycky jsi se mu líbila a moment...odmítla jsi ho někdy?"
,,jo jednou... milovala jsem Sasoriho."
,,aha.Ale i tak to je moc.. muj brácha, dokázal udělat tohle lidské bytosti, co když tohle dělá i v Americe. Karin pust mě, nezáleží jenom na mém životě, ale i na životě těch nevinných dívek, kterým může ublížit v Americe."
,,Takže mi věříš?"
,,Ano věřím ti." v duchu jsem doufala, že to není pravda a karin třeba špatně viděla.
,,Pustím tě, ale v pondělí na koních mi řekneš, jestli jsi něco zjistila. Jestli nepřijdeš příjdu si pro tebe i pro Sasukeho."
,,DObře."musím to udělat pro sebe i pro sasukeho.

Prosím, nevěř mi(part 4)

17. října 2010 v 16:37 | Jade Uchiha |  Příběhy
,,to není možný, to je kravina!"vykřikla jsem ve snaze, přehhlušít své myšlenky. Pak mi ale došlo, že v garáži to byl muž, tak jak je možné že karin je mrtvá, je duch? začla jsem hned hledat charakteristiku duchů a vysvětlení na sebe nedalo dlouho čekat - duchové mohou měnit své pohlaví, ale vždy je poznáte podle prázdného výrazu. Rozpoměla jsem se na oči od Karin, před třemi lety je měla krásné, zářivé, ale potom takové nic něříkající, ovšem nikdo z nás tomu nevěnoval nějakou pozornost. Ach jo pomyslela jsem si, když sem se podívala na hodiny, hrklo ve mě 19:00 datum 16.8.2010, výročí smrti Karin, ale horší byl ten čas. Jestli jsme taky echtěla jít na druhou stranu, musela jsem se rychle vypravit.

,,Ahoj Saky."
,,Čusec Itachi."
,,Čekám tu už dost dlouho."jeho rozlobený pohled se změnil v úsměv a já poznala že si dělá srandu.
,,No jo promiň."řekla sjem a pokusila jsem se o úsměv.
,,Děje se něco? Jsi nějaké bledá."
,,Sem v pořádku."lhát teda umím, ale Itachi nevypadal, že by mi věřil, ovšem už po ceště nic neříkal, za což jsem mu byla vděčná.

,,čáu šťastlivko."přivítala mě Tsunade.
,,čuss. Přoč š'tastlivko?"
,,Dneska si tě vyprosil jeden týpek, za dost slušnou sumu, budeš celý večer jenom s ním. Ale je hezký..ummmm zavidím ti ho. Asi tak o 3 roky od tebe."
,,Ok. jdu se podívat." řekla jsem a rychle zmizela, Tsunade byla nějak moc rozjetá.

Když jsem přišla na recepci, kde měl čekat můj klient, nedivila jsem se, přoč Tsunade nemohla zavřít pusu. Už ze zadu byl krásný, vysoký, červenovlasý, celkem namakaný, nemohla jsem se dočkat jeho obličeje. KDyž se otočil.......Sasori!.
,,Ahoj malá růžovlásko."
,,S-sa-sasori."nic více jsem ze sebe nedokázala vykoktat.
,,Tak jdeme. Mám v plánu vyhrát balík, snad mi tvá přítomnost pomůže." řekl a spolu jsme odešli.

U rulety Sasori sázel tak, že jsem měla strach že nebude mít cash ani na zaplacení drinků, které do mě i do sebe lil. Ale vždycky vyhrál, nevím jak se mu to dařilo, ale nějak jsem to neřešila. Dívala jsem se na něho a nemohla se zbavit toho, jaké bylo cítit jeho tělo na svém, nebo se jen tak přitulit, když mi bylo špatně a hlavně jaké to bylo, když mi ho Karin přebrala.
,,Proč? Proč jsi si mě vyprosil?"zeptala jsem se, když jsme seděli u stolku.
,,Jsi krásná, máš v sobě štěstěnu a navíc, jsi byla moje." slovo moje řekl s takovým svádivým pohledem, nikdy jsem nebyla schopná jeho pohledu odolat, ani teď, ani když mám Sasukeho.
,,Co máš v plánu na večer?"zeptala jsem se ho ještě.
,,Strávit noc ve tvé přítomnosti."
,,Tak na to zapoměň, jsem profesionální společnice, ne kurwa."
,,Ale Sakurko, nevstekej se." řekl, zvedl si mou hlavu a něžně mě políbil.,,Pojď se mnou." Slepě jsem ho následovala na pokoj.

Jen co jsem za sebou zavřela dveře, ucítila jsem jeho ruce na svých bocích, jeho dech na mém krku a později jeho rty. Proč to dělám? ptala jsem se sama sebe, ale odpověď jsem neznala. Pak se mi v hlavě vynořil jen jeden obraz... Sasuke. CHtěla jsem Sasoriho odstrčit, proto jsem se dotkla jeho odhalené hrudi, předtím sjem si nevšimla, jak byla studená. Bože, celý byl studený, jako by to ani nebyl, ten Sasori. Potom jsem viděla to tetování, drobné srdíčko, ze zadní strany krku, ve kterém bylo zdobené S. Byl to můj Sasori, nikdo jiný o tom srdíčku nevěděl. Ale pak se to stalo, začla mi po nouhou téct krev, viděla jsem jak se mi Sasoriho nehty ryjí do stehen a z ranek vytékají potůčky krve. Proč? ani na toto jsem neznala odpoved. Polekaně jsem se podívala Sasorimu do tváře a nevěřila jsem svým očím, měl stejný pohled jako Karin. Bože je Sasori taky duch? ale není, ten by  se mi nemstil,tak zněla má odpověď, ale proč má takový pohled? odpověď se dostavila rychleji, než jsem čekala. Z kalhot vytáhl nůž a pomalu mi jím přejížděl po hrudi. Nakonec jsem si všimla, že jsem připoutána k posteli. Najednou se Sasori začal měnit.. nebyl to on, ale byla to žena.......Karin!

Prosím, nevěř mi(part 3)

16. října 2010 v 21:22 | Jade Uchiha |  Příběhy
dneska je plodný den takže pokráčko, možná stihnu ještě pokráčko středoškolské lásky :)

asi minutu potom co Sasuke odešel jsme šla do garáže ale nemohla jsem nastartovat mazlíka... uslyšela jsem za sebou kroky, pak jsem se jen otočila a za mnou byla postava v tmavém hábytu.. dívala se na mě divně, ale později jsem zjistila že to byl muž. Jen se usmál a auto najednou nastartovalo, vyrazila jsem z garáže takovou rychlostí, že jsem málem porazila holky čekající na příjezdové cestě.
,,Kurwa Sakuro, co to mělo být?" ulevila si Ino, která se uvelebila na sedadle spolujezdce. Hina sedla do zadu, ale netvářila se o mocklidněji.
,,Promiňte, myslela jsem, že nestíháme, tak jsem chtěla co nejrychleji pro vás zajet, ať jsme ve stáji včas, nedošlo mi, že mě budete čekat u nás.. zapoměla jsem na to."teda v lhaní jsem vážně dobrá, ale ino s Hinou se chytily, tak jsme pokračovaly ke stáji.
,,Postavíme si dnesak nějaký parkúrek?" zeptala se Hina. Její kůň byl sice spíš na drezury, ve kterých spolu značně vyhrávali, ale nikdy nepohrdla našima skokovýma závodama.
,,Jasně. Stormy bude zase nabušená, musíme už jet zase nějaké dostihy, je to plňaska, už jí to chybí."poznamenala Ino. Její kobyla Stormy Comet byla anglický plnokrevník, s ukrutně dlouhým rodokmenem a skvělými předpoklady na dostihovou kariéru, jež pod vedením Ino skvěle plnila.
,,Nemáte šanci s Windím vás rozdrtíme, jako vždy." řekla jsem a zasmála se. Můj pěti letý hřebec Black Wind je skokový šampion, krásný, černý, majestátní, vysoký, holandský teplokrevník.
,,Si myslíš ti s Death natrhneme prdel." řekla Hino a zasmála se. Nezmínila jsem se, že její krásná frýská, taky uhlově černá jako můj Windy, kobyla se jmenuje Death Love.
,,Hele už vidím halu. Taky vykadáme, postavíme překážky, vypucujeme a uvidíme, kdo vyhraje." ukončila jsem rozhovor a zaparkovala mazlíka na parkoviště před halou. ,,Tak hezky hlídej mazlíku."řkla jsem se smíchem a pohladila své nové auto.
,,Vážně si pojmenovala auto malík?"zeptala se Ino.
,,Jo a proč ne. je oranžovej, sporťák a je to porshe. Mazlík je dokonalé jméno." při mluvení jsem se dusila smíchem.
,,Haló, tady někdo potřebuje psychiatra." dělala si srandu Hina.
,,No jo asi potřebuju." řekla jsem a vyběhla na pastvinu, kde se pásl můj krasavec. 

rychle jsme všechno udělaly a už jsme si u uvaziště v hale sedlaly koně. Přidala se k nám Karin, se svým hřebcem Sasorim. Pojmenovala ho tak shválně, aby mi pořád připomínala, jak mě připravila o prvního kluka. Byl to maturant u nás na škole a já s Karin jsme byly tehdy v prváku. Měla jsem ho vážně ráda, chodili jsme spolu pět měsíců, ale potom jsem přijela jednoho dne ke koním a našla ho s Karin na seníků a tehdy byla uzavřena kapitola mého života jménem Akusuna No Sasori, ale hned další den u koní si karin přivezla, ještě nepojmenovaného hřebečka a strašně dělala, že neví jaké mů dát jméno, potom se na mě podívala a dala mu jméno Sasori. Karin, byla vždy hezčí, než já. Byly jsme známeé ryvalky i ve škole, ale ona byla sama, já měla kolem sebe Ino a HInu. vypadalo to boj jako nějakých rozmazlených nanen. Karin mi i po těch čtyřech letech záviděla Windyho, tehdy mu byl rok. Všechny jsme se svými koňmi od hříbat. Zavidí mi ho do tě'd, protože Windy je se mnou Mistr světa v parkúru loňského roku a Karin se Sasorim skončili druzí.
,,čaute."ozvalo se a do haly vstoupil Saske s klukama.
,,Ahojte." řekly jsme my tři a daly jsme klukům pusy. Karin jako by rázem zapoměla, že se chtěla jet projet a poslouchala.
,,Těším se uvidím co nám ukážete holky." řekl Saske a podíval se na karin.
,,Saky, můžu si dát teda trenink s váma?" zeptala se Karin, jako by si ho nevšimla. Ale my ji známe. věděla jsem že se mě bude snažit porazit, aby mě ztrapnila. Vyloudila jsem nejoslinivější úsměv ,,Jistě že můžeš." nasedly jsme a šly, jsme rohýbat koně. Kluci si mezitím sedli do hlediště a trenérka oznámila pořadí jak pojedeme. Já první, tak to dopadne. Nejprve se jely křížky 50cm... jasný vítěz jsem byla já, ale to si karin nenechala líbit. Při posledním závodě 115cm jsme startovala poslední a ona první... když jela Ino viděla jsem tu postavu.. stála nad Sasukem a chtěla ho probodnout, on ji neviděl,  nebo nevím...když postava zmizela, startovala jsem já a karin se vrátila. Závod jsem nade Karin vyhrála.
,,Jako vždy jsi druhá."oznámila jsem jí a odjely si Windyho vykrokovat ven.

doma jsem seděla u počíteče a přemýšlela nad tou divnou postavou...napadly mě duchové. Hned jsem začala něco hledat... - Duchové jsou duše lidí, kteří zemřeli při nějaké tragické události a vrací se aby se pomstili lidem, nebo je jen tak sledovali. Dívala jsem se, kdo z mých známých zemřel a mohl se mi chtít za něco mstít a internet opět nezklamal. Našla jsem úmrtí v našem městě a mezi jmény bylo jedno, které jsem dobře znala - Mrtvá dívka zabita pedofilem 16.8.2007 (toho dne nám řekli, že Karin s náma nebude chodit do třídy, nikdo se nepátral proč), dívka se jmenovala Hiwatari Karin!..... Bože  je Karin duch a snaží se mě zabít?.....

Prosím, nevěř mi(part 2)

16. října 2010 v 20:16 | Jade Uchiha |  Příběhy
konečně jsem našla trochu času na psaní, snad se vám to bude líbit a věřte že mám ještě dost nápadů :) tak have fun :)

ale jak na to Sasuke zareaguje? to bylo jediné , na co jsem byla schopna myslet. Co když mě už nebude chtít, když zjistí, že svoje peníze si vydělávám tím, že stojím v úzkých, flitrovaných šatech s velkým výstřihem u rulety a přesvědčivě se usmívám na slizké muže, aby sázeli víc a víc a že jejich bankovky dostávám do výstřihu.... z přemýšlení mě vytrhne telefon...
,,Ahoj Ino"
,,Ahoj Saky, copak dneska deláš?"
,,vzhledem k tomu, že je 11 v noci, tak nic."
,,Lux. Přijď za náma do saké baru." z Inina hlasu je slišet nadšení.
,,Kdo všechno tam je?"
,,Naruto, Hina, já, Sai a Sasuke."no bezva Sasuke. Dnes nebo nikdy.
,,Oki. deset minut."
,,zatím."jak rychle zavolala, tak rychle to položila. Chtěla jsem už vyjít, ale potom mi došlo, že mám na sobě, stále ještě šaty od rulety, v těch mě nikdo nesmí vidět. Rychle jsem na sebe hodila úplé růžové džíny, úplé černé dlouhé tryčko, přes něj růžový šátek, k tomu černé lesklé kozačky na podpatku a roztomilou černou čelenku s mašličkou a růžovíma tečkama.

V baru se na mě upřely pohledy všech přítomných. ,,Ahojík Sakísku." pozdraví Sasuke a vlepí mi polibek..ummm má nádherně teplé rty, a ta vášeň v tom polibku.. nebýt mezi tolika lidma, tak se na něj asi vrhnu..
,,Aloha všem."řeknu a sleduju pohledy...
,,Fíha sluší." ozve se zborově.
,,dík, ale to jedno, proto tu nejsme, je pátek, jdeme se bavit ne?" řeknu a táhnu holky na parket. Tanec to je moje. Právě hrají boží písničku od Katty Perry Teenage Dream...umm dělo .. už se k nám připojili kluci s pití. Hina k tomu jenom čuchne  a všem dojde že je v tom alkohol.
,,Co v tom je?!zeptá se Ino Saie, který se po ní značně lísá.
,,My si dali vodku s džusem a vy holky máte fernet s kofolou."
,,Mňám."řeknu a už to do sebe liju, holky to samé. Do pěti minut posíláme kluky pro nové a neustále tančíme.
,,Zahulíme?" zeptala se Hino a začla vytahovat skla. Všichni jsme se posadili ke stolům a začli jsme hulit. Pak kluci přišli s pitím a s radostí se k nám připojili.
,,Sasí, nechce se ti u mě dneska přespat? Matka není doma, tak bychom si mohli udělat hezkou noc, ale ve 4 máme trenink, koně už na nás čekají, že holky?"navrhnu Sasukemu a ještě se ujistím, nad zítřejším tréninkem.
,,Jasné že platí, už mi moje Stormy chybí."povzdychla si Ino.
,,Rád u tebe přespím Saky. Ale to už aby jsme šli, jsou 3 ráno."připomene Sasuke čas.
,,Sasuke má pravdu, Ino jdeme taky?" navrhne Sai.
,,JJ, ale spím u tebe, moje matka by to nerozdýchala, kdybych s někým přišla a ona by ho neznala."vyprskne smíchy Ino.
,,Jásně, naši nejsou doma. A co vy dva?" rýpl Sai do Hino a Naruta.
,,Co by? Moje postel je dost velká."řekl s přidušeným smíchem naruto.
,,A mě je v noci zima, takže potřebuju nějaké topeníí."přikývla Hina.
,,Tak se mějte." rozloučili jsme se se Sasukem a šli jsme.

,,Máš krásný pokoj, lásko." řekl Saske a začal mě líbat mezi dveřmi. Nezmohla jsem se ani na děkuji, představa, že ztratím jeho rty, třeba jenom na chvíly mě děsila. Dnešek byl něčím jiný, nevím jestli to bylo tím alkoholem ve mě, nebo jsem to už prostě nevydržela, ale chtěla jsem Sasukeho víc než kdykoli předtím. Měl to stejně, nepřestávali jsme se líbat, poolibky nabíraly na intenzitě..položil mě na postel a postupně mě svlékal.. přitom mě nepřestával líbat.. všuce po těle...nakonec jsme se pod ním ocitla úplně nahá, hřálo mě pouze jeho nahé tělo..,,Ach Sasuke..." to byla jediná slova, na které jsem se zmohla.. byl to náherný pocit.. jen já a on.. nepotřebovala jsem žádnou opuštěnou pláž, ani západ slunce.. bylo to krásné přímo na tom místě, krásné splynutí dvou lidí, ktěří se milovali.. nikdo nás nemohl rozdělit....

,,Dobré ráno Sakísku." políbil mě Saske.
,,Dobré zlatí." odvětila jsem a lípla mu pusu.,,Dáš si snídani?"
,,Ty jsi úžasná. Připravíme si ji spolu, co ty na to?"
,,Joo a pak ji spolu sníme, ale pak budu muset fičet, ať holky nečekajíslíbila jsem že je na koně vezmu autem."
,,No jo musíš si provětrat nového porsháčka. Stejně by mě zajímalo, jak se vám může tak dařit, tvoje mamka má asi výnosnou práci."řekl, ale nechtěně mě přivedl do rozpaků, říct mu to? ale teď po tom, co se dělo v noci? raši ne. ,,no jo v práci se jí dost daří, aspoň v něčem je dobrá."
,,ahá.. tak pojď jdeme jíst."vybídl mě ke snídani. Kafíčko a tousty, nic lepšího mě nenapadlo, ale Saske nevypadal, že by protestoval, naopak mu chutnalo.

,,Zlato já musím fičet pro holky, uvidíme se večer, nebo se na nás s klukama přijďte podívat na trénink."loučila jsem se se Sasukem.
,,Oki příjdeme se za váma podívat. Pá lásko." řekl, dal mi pusu a pomalu odcházel.

Prosím, Nevěř mi (part1)

4. dubna 2010 v 19:26 | Jade uchiha |  Příběhy
Měla jsem školní inspiraci, nebylo v matce co dělat .... doufám že se buude líbit 
.............................................................             

   Já ten budík snad vyhodím z okna….pomyslím si a pomalu vstanu.
,,No konečně, že jsi vstala Sakuro."zavolá mamka.
,,To je fakt milé uvítání."odvětím drze. Jenom po mě šlehne pohledem a já jdu do školy a bvych se nezačala smát. Snaží se mě vychovat? Trochu pozdě.
                ,,Čauki Saky." Pozdraví mě Ino.
,,Ahoj."odvětím na pul pusy.
,,Jaj matka zase prudila?"
,,Hej no…. Kdyby byla radši mlčela."
,,šmarja zase kázání?"
,,Ne to naštěstí ne, tomu jsem stihla zdrhnout."
,,Zduřte."poví Hináta a sedne si k nám.
,,Čuss." Ozveme se obě.
,,Mno Hino, Ten new piercing je good." Pochválí Ino.
,,Jj sedí ti." Řeknu jí.
,,Taky sí dávám nový… ten v nose mě už nebaví." Prohlásí
Ino a zadívá se na profesorku, která příjde.
,,Máme nového spolužáka."ohlásí.
,,Nezájem."odvětí Ino a čumne na Naruta, který se o ni snaží už tak půl roku a ona si s ním hraje.
,,Hináto. Sklidni se." Okřikne ji učitelka.
,,Tak už ho přiveďte, doufám že je aspoň hezký, abych se tu nenudila."odvětí Ino a všechny se rozesmějeme.
,,Saii. Pojď sem." Řekla učitelka a vešel docela hezký kluk, podobný našemu Sasukemu, ale pro Ino asi hezčí.
,,Ty vole….. to je kus…. Mmmmmm… nebyl by marný úlet." Prohodila aby nestála řeč.
,,Ino." Opáčily jsme se s Hinou.
,,Mno co?"zeptá se s předstíranou nechápavostí.
,,Radši nic. "řeknu a odvrátím se, abych ji nemusela sladovat. To byla ovšem kravina… Na hřišti byl druhák na těláku. Byl tam i Sasuke. Snad jediný kluk, co se mi doopravdy líbí, vlastně jsem s ním měla pár úletů, ale ještě se
mě na to, jestli bych s ním byla nezeptal, ale to příjde. Sasuke upřel své uhelně černé oči ke mně a rozpustile mi zamával a usmál se. Samozřejmě jsem usměv i úsměv oplatila.
,,Sakuro věnuj se škole a né klukům. Sasuke ti neuteče." Zaryla do mě učitelka.
,, No jo. Šmarja jak vy můžete mít manžela?
Bych to s váma asi nedala." Drze odvětím a sleduju, jak se celá třída rozesmála.
Se mnou si zahrávat nebude. Řeknu si v duchu a podívám se na učitelku, která radši pokračuje v učivu, než aby odpovídala.
                Po škole Ino stopne Saie. Stojíme se Sasukem a Hinou s Narutem kousek dále a posloucháme.
,,Ahoj .
Moje banda jde dneska do kina a myslela jsem, že když jsi tu nový a nikoho neznáš,
by jsi mohl jít s námi, nemám doprovod víš, moc by mě to potěšilo."poprosila a zamrkala svými nechutně dlouhými řasami.
,,Jo půjdu, aspoň nebudu muset být doma." Řekl a usmál se na ni.
,,Ok. Nechceš jít se mnou? Domluvíme se."řekla a hodila po nás vítězný pohled, Sasuke jí pokynul, ať už radši vypadne a ona se Saiem pomalu odkráčela. Všechny holky se po nás třech vždycky koukaly zavistivě a teď jsme to dovršily. Já stála v ojetí se sasukem a Hino to tam rozjížděla stylem jazykového tornáda.
,,Půjdeme se projít?" zeptal se Sasuke. Nechtěla jsem mu říct, že už mám něco domluveného, tak jsem lhala.
,,Zlato.
Musím si něco zařídit." Dala jsem mu pusu na nos a odešla jsem.
                Nechápu proč mu lžu, chci ho, ale když mám povinnosti, tak prostě ban. Za školou na mě čekal Itachi. ,,Čawko kotě. Kolik chlápků obereme dneska?"
,,Nevím, jak se mi bude chtít. Mrzí mě, že lžu Sasukemu."
,,Klidně baby bráška to přežije."řekl nasadil mi přilbu a vyjeli jsme. Aspoň se odreaguju… pomyslela jsem si, vlasy mi vlály ve větru a moje myšlenky mizely.
               
Po půl hodině, jsem dojeli do největšího kasína ve městě.
,,Á slečna Sakura, už pro vás máme pět zákazníků." Přivítala nás recepční.
,,Mno potěš… převlíknu se a jsem u rulety." Odvětila jsem a zaplula do šatny.
                ,,Co si vezmeš za šaty?"zeptala se Tsunade, moje spolupracovnice.
,,Asi ty třipkované červené."
,,hmmmm sexy. To si budu muset vzít taky něco lux, ať mám taky nějaký kšeft."
,,Hej no. Ani ne máš snad třikrát větší kozy než já."
,,Mno mám, ale jsi mladší. A co ti vůbec je?"
,,Co by mě trápilo?"
,,Máš to na očích."
,,Nebaví mě takhle pracovat, když miluju. Nebaví mě mu lhát."
,,Jste spolu?"
,,Ne."
,,Tak to neřeš a užívej si."
,,Mno zkusím." Řekla jsem a odešli jsem pracovat.
                Když mě Itachi dovezl domů dostala jsem svoje prachy.
,,Byla jsi skvělá."
,,Dík. Pozdrav Sasukeho.
Cs."
                Doma mě čekala mamka.  
,,Dáš si večeři?"
,,Né děkuji jedla jsem."
,,Dobře jdu pryč, ahoj."řekla a odešla. Sedla jsem si na postel a přemýšlela……. Musím Sasukemu říct pravdu……

Kam dál